Jedem, pásy se točí!

PELMEL - Petr Korál

Do studia za účelem nahrávání svého debutového alba se konečně vypravila skupina, která patří k největším objevům posledních dvou sezon - Pražáci Ta Jana z Velké Ohrady. Její osobitou, žánrově nezařaditelnou 'skoroakustickou' muziku, kterou sami členové provizorně nazývají nový emocionální šanson, si tedy konečně budete moci vychutnat i jinak než na živých vystoupeních či dnes už poněkud neaktuální demokazetě.

Vaše hudba je na koncertech do značné míry postavená na 'subtilních' pocitech a náladách. Myslíte si, že se do nahrávky podařilo dostat tu patřičnou atmosféru? Studia bývají často chladná a sterilní...

Jana: My netočíme v klasickém studiu - je to spíš takový bar se studiem. Většina věcí byla točena naživo, s akustickým křídlem a bubny v sále... Snažili jsme se dostat tam opravdovou akustiku, nepřidávat ji dodatečně nějakými hally apod. Nahrávka ještě není smíchaná, ale zatím máme dojem, že hraje jaksi sama od sebe. Důležité je taky to, že nahráváme u Michala Braxatorise, který má naši muziku rád, zná ji a pracuje s námi s láskou.

Roman: Hlavně jsme sháněli studio, kde je piano, protože takových není mnoho. Ze čtrnácti věcí, které na desce budou, je asi devět hraných na piano, a to má úplně jinou atmosféru, než když je to hrané na synťák.

Jana: Jsou tam opravdu 'přírodní zvuky', a to i u bicích nebo kontrabasu. Ten se měl původně snímat mikrofonem i snímačem, ale zjistilo se, že jeho barva je nejlepší, když půjde jenom přes mikrofon.

Studio na druhou stranu poskytuje řadu možností, které na koncertech nemáte. Využili jste něčeho?  

J.: Minimálně. Například přidávat další nástroje, se kterými normálně nehrajeme, nechceme. Přijde nám to trošku jako šizení lidí... Navíc naše muzika mi nepřipadá chudá, aby potřebovala ještě něčím přikrmovat. Je to spíš o výrazu, a ten tam dostanem i jen ve čtyřech lidech.

R.: Kdyby tam byla třeba kytara, muzika by ztratila určitou syrovost danou tím, že je postavená na pianu. Není umění pozvat si do studia spoustu kamarádů na různé nástroje, ale na koncertech, kde jsi jenom ve čtyřech, by to pak bylo hrozně znát.

J.: Až budeme dělat druhou desku, třeba budeme uvažovat trochu jinak. Uvidíme.

V posledních měsících jste koncertně hodně aktivní. Máte pocit, že se to na nahrávce projevilo?

R.: Určitě, ale projevilo se to spíš obráceně, totiž zkušenosti z nahrávání se teď promítají do koncertů. Studio je obrovská škola, slyšíš tam některé věci úplně jinak než na zkoušce nebo na vystoupení; zjednodušeně řečeno vyplavou na povrch...

J.: Ve studiu se taky konečně dozvíš od někoho jiného, kde děláš chyby. Něco si uvědomíš skutečně až podle kvalitní nahrávky.

Koncerty ozvláštňujete některými coververzemi - zařadili jste i na desku nějakou?

J.: Ne, zařadili jsme jenom vlastní věci, kterých máme dostatek. Převzaté skladby na desku podle nás nepatří.

Kdy se dá album čekat na trhu?

R.: Dneska žádná firma 'nepůjde' do prakticky neznámé kapely, takže jsme nuceni si nahrávku zaplatit sami a potom ji nabízet. Jsme v jednání se dvěma 'alternativněji' zaměřenými vydavatelstvími a s jedním z nich se snad dohodneme. Pokud se to nepovede, vydáme si desku sami. Venku by měla být ještě letos.