Recenze

Od půlnoci do tří a koncerty

17. 6. 2002 - Jan Schlindenbuch-www.prazskenoviny.cz

MALOSTRANSKÁ BESEDA BUDE PATŘIT ŠANSONU

Všichni ti, kdo se nechtějí hudbou jenom dobře bavit a naopak jsou zvyklí pozorně poslouchat, by si neměli nechat ujít úterní koncert v Malostranské Besedě. Vystoupí zde zpěvačka Jana Husáková se svojí tříčlennou kapelou Ta Jana z Velké Ohrady. Tato skupina má poměrně zajímavé nástrojové obsazení, vedle bicích a piana se na výsledném zvuku podílí ještě kontrabas. Velmi originální je také její hudební projev, sami hudebníci ho nazývají "novým emocjonálním šanzónem" (nespisovným přepisem dává jasně najevo svůj nadhled nad tímto archaickým stylem). Podle kritiků pak jde o velmi zajímavou směs moderního šansonu, rocku, folku, špetky vážné hudby a jazzových harmonií.

Hlavním motivem vedoucím ke vzniku kapely se stala chuť dělat muziku trochu jinak. Zatímco valná většina rockových skupin se neobejde bez elektrické kytary a její basové verze, Ta Jana z Velké Ohrady staví od začátku hlavně na melodickém zvuku piana.

Psal se rok 1996, když se kapela poprvé objevila na živém koncertě. Pozornými posluchači byli tehdy především folkový fanoušci. Na plzeňské Portě o rok později již získala "Ta Jana" za svojí snahu čestnou cenu poroty. Ortodoxní folkaři její svérázný styl ovšem vůbec nepřijali a bylo proto nad slunce jasné, že skupina bude muset pozvolna vyplout z čistě folkového zálivu do širokých vod všeobjímající alternativy. Vybrala si k tomu cestu trnitou, hrát šanson se v Čechách zrovna dvakrát nenosí a ten alternativní již vůbec ne.

Ústřední duší skupiny je charismatická zpěvačka, autorka hudby i textů Jana Husáková. Je to právě vokál "Té Jany", který zřetelně dominuje hudbě skupiny. Její výrazový rejstřík sahá od lehkého poletování až po drsný, syrový projev. Navíc je vidět, že jí všechny texty pěkně "sedí do pusy". Nepotřebuje básnicky nadýchanou slovní zásobu, volí jasná, známá, často hovorová slova. Díky tomu, že si všechny texty napsala sama, jsou velmi uvěřitelné. Co je z nich cítit nejvíce, je málo slýchaná a nezastíraná ženskost. V Janiném projevu na pódiu se pak částečně zrcadlí sklon k divadelnosti, ale i určitému druhu hysterie, tak jak to bývá u dobrého šansonu zvykem. Ne nadarmo ji mnozí označují za nástupkyni slavné Hany Hegerové.

Mnoho hudebních kritiků tvrdí, že Ta Jana z Velké Ohrady není vlastně kapelou, ale sólovým projektem nadějné zpěvačky s doprovodným bandem. Ačkoliv je Jana jasnou jedničkou, bez skvělé sehrané a instrumentálně přesné kapely by nikdy nebyla tím, čím je. Jednotliví členové rozhodně nejsou nějakými začátečníky. Své nástroje ovládají s bravurou a potřebným citem pro výsledný efekt. Zvlášť kontrabasista Přemysl Vágner a bubeník Roman Pluhař hrají jakýmsi malířským způsobem. Místo obvyklého tvrzení rytmu spíš jen dokreslují atmosféru písní, často smyčcem a metličkami. Skvěle se do sestavy prý zapracoval také nový pianista Ivan Vojta.

Koncert Jany z Velké Ohrady není zrovna ideální pro toho, kdo od hudby požaduje, aby se na ni dalo hlavně dobře tančit. Ten, kdo je naopak ochotný přemýšlet a pozorně poslouchat, si přijde na své. Těšit se můžete jak na osvědčené hity typu "Sandokan" či "Velkoohradská lidová", tak na premiéru několika čerstvých písní, které by se měly objevit na novém albu.

6.10.2001 - Leon Berger - www.lidovky.cz

ZA KULTUROU: S MARKEM BRODSKÝM

"Když jsem se byl prvně kouknout na Janu s touhle kapelou, docela mě to ohromilo," poznamenal Marek Brodský cestou do Malostranské besedy. Právě tam za chvíli začíná koncert Té Jany z Velké Ohrady. Mimochodem, onen indiánsky znějící pseudonym získala zpěvačka Jana Husáková před lety díky Pepovi Nosovi.

"Její písničky mám naposlouchaný dost, znám je z doby, kdy Ta Jana vystupovala jako naše předkapela, a dodneška na ni rád chodím," nešetří Marek chválou. "Taky bylo období, že jsem si její desku pouštěl třikrát denně: přišla mi skvělá." Řeč je o Janině debutovém albu Od půlnoci do tří. Mírně rozevlátý se Marek Brodský žene ze zkoušky své vlastní skupiny. Přitom tvrdí, že s Nahoru po schodišti dolů bandem prožívá právě oddechové období. "U nás se nic nemění. Fakt je, že po desce Svinska pržola, kterou v květnu vydal Blackpoint, jsem trošičku utlumenej: je to sice už tretí miminko naší kapely, ale myslím si, že první zdravý. Takže mám radost, že je na světě - a nejsem teď schopnej spáchat jedinej verš." Do Malostranské besedy dorazíme na poslední moment. Sál je nabitý, v publiku vidíme osmnáctky i šedesátníky. "Ten širokej záběr je zákonitej," libuje si Marek. "Jana je na jevišti strhující, její kapela hraje skvěle a to, jak má Roman Pluhař do písniček vymyšlený bubny, vyznívá rafinovaně i pěkně. Navíc Ta Jana vypadá na pódiu dobře," zarazí se maličko a dodá: "Ona tedy i mimo jeviště vypadá dobře, že?"

Nedupejte tolik..!
To, co se před námi odehrává, je možná postmoderní šanson: skleník ženské duše je tu nasvícen s jakýmsi nadhledem a zřetelnou ironií. Ta Jana na scéně od počátku srší ryze ženskou agresivitou. Ne že bychom vám ji chtěli vylíčit jako Xenu novodobého šansonu, ale taky to není žádný sebelítostný a bezpohlavní andílek. Přestože zvládá i křehčí polohy, zjevně si daleko víc zgustne v dravých podobiznách žen - od neurotické intelektuálky až po hlas holky z ulice. Od posupné harpyje až k sebestředné kačeně. Zpěvačka po třiceti minutách utrousí - "Vám, kteří jste sem přišli v mylném domnění, že uslyšíte samé veselé písně, oznamujeme: váš čas vypršel, už bude jen hůř." Marek Brodský tvrdí, že i když má Nahoru po schodišti dolů band na poslech veselejší kabátek, v textech rozhodně nehýří optimistickou notou: "Je ovšem fakt, že když nám napsala písničku Ta Jana, bylo to i na kluky ve Schodišti silný kafe." Zvláštní věc: přes depresi, která z Janiných textů prosvítá, její vystoupení nepůsobí nijak ponuře. Díky zpěvaččině (sebe)ironickému projevu se publikum dobře baví. "Nesmíte tolik dupat," prosí Ta Jana diváky, když už minula desátá večerní hodina. "Tenhle barák je starej a brzy spadne." Správně by měla přidat píseň z filmu Sandokan, kterou kdysi i s fonetickým přepisem textu stáhl bubeník Roman Pluhař přímo z televizního vysílání. Kapela si při téhle skladbě a zpěvu pseudoitalštiny užívá nemalé gaudium. Ti nejvěrnější diváci jsou navíc na tradiční přídavek zvyklí. Mimochodem, jednou se prý na koncert dostavila skupinka Italů: když poznali melodii, nadšeně aplaudovali a volali bravissimo, načež se přišli optat, v jakém jazyce se to vlastně zpívalo.

Kam s Tou Janou
Ta Jana však místo Sandokana s přehledem vystřihne dávnou píseň Hany Hegerové - Když jarní vánek čechrá moje vlasy... "Čistě, přesně, a přece po svém, s tím ironickým nadhledem. K šansonu má asi nejblíž," uvažuje později Marek Brodský u baru v divadelním klubu. "Já už ovšem zažil až neuveřitelný pokusy Tu Janu někam zařadit. Četl jsem třeba, že je to Tom Waits v sukních, anebo že paní Hegerová má konkurenci. Myslím, že při dnešním mísení žánrů je vcelku zbytečný škatulkovat. Přitom je tu v muzice naprostá absence ženskejch osobností, což je dost zvláštní v době, kdy hudební svět okupují všechny ty Sheryl Crow a Suzanne Vega. Samozřejmě, v žánrech pro užší publikum máme Ivu Bittovou nebo Dášu Andrtovou, zato ve středním proudu holky zpívají podle toho, kdo je dostane do spárů - anebo s kým která zrovna chodí, tak podle toho tvoří. Došlo to tak daleko, že si zvykly hlásit v médiích, že od jara připravujou novou image - a to každej rok! Proto mi Ta Jana přijde jako vzácná výjimka, která si umí všechno sama napsat a má vyhraněnej názor. Člověk by čekal, že se o ní rádia a televize poperou. Na druhý straně mám dojem, že po letech se u nás díky rozhlasovejm dramaturgiím a různejm Novám vrací starej pocit: ta pomyslná barikáda. Existuje dost kapel, které - kdyby se zítra objevily na Nově - své publikum spíše ztratí, místo aby se zviditelnily. Už zase to u nás takhle funguje, a přitom jde o holej nesmysl. Když Beatles chtěli do Ameriky, první místo, kam museli, byla show Eda Sullivana: před nimi kouzelník, po nich cvičení pudlíci. Ale tady je už zase ostuda někde bejt."

24.02.2001 - Baruch - www.tvoje.cz

CHYTRÝ ŠANSON Z VELKÉ OHRADY

Slovo šansón má asi vetšina lidí spojeno s Francií, v Čechách si možná vzpomene na Slovenku Hanu Hegerovou. Přitom možná ani netuší, co všechno se skrývá v osobě Jany Husákové, ("chytré holky z vesnice", jak o sobě zpívá v jedné z písní) alias Té Jany z Velké Ohrady.

Ta Jana z Velké Ohrady není jenom zpěvačka, textařka a skladatelka většiny písní Jana Husáková, ale i bubeník Roman Pluhař, kontrabasista Přemysl Vágner a klavírista Vendelín Tůma. Možná vás trochu udiví, že v nástrojovém složení chybí kytara, hudbě Té Jany to ale neubírá na působivosti, naopak. Zpěvačka se svým hlubokým hlasem a velice emocionálním projevem tím pádem dostává více prostoru pro sebevyjádření, které příjemně a nenásilně dokreslují tóny ostatních nástrojů.

Koncert, který se konal ve středu 21.2. v Salmovské literární kavárně, jenom potvrdil to, co jsme si mohli ověřit už na prvním a zatím jediném CD Té Jany Od půlnoci do tří. Na české hudební scéně se po dlouhé době objevila osobitá zpěvačka s názorem.

Během dvouhodinového setu Té Jany se střídaly tóniny durové a molové, písně rychlejší a pomalejší, veselé i smutné. Vždycky to ale byla především sama interpretka, která jim byla schopna vtisknout náboj. "Nevzpomínej, hochu, to, co bylo - bylo, víckrát se nevrátí ani málo, kdo ví, co to bylo, odkud se to vžilo, možná na to přijdem jednou ráno. Jsou to divný časy, noci jsou tak dlouhý, na koleje hlavu v duchu skládám, podívej se na ně, lidi, co mě soudí, samý napravený výčitkama. Co bylo - bylo, kruci bylo, rozlučme se, dokud se smějeme, chá, chá, dokud se smějeme...," zazpívala ten večer mimo jiné Ta Jana a jenom hluchý by nepochopil, že ví, o čem zpívá.

Během koncertu zaznělo i hodně nových písní, tak nezbývá než doufat, že se brzy dočkáme dalšího alba. Podle toho, co jsem slyšela, se máme na co těšit.

Ta Jana z Velké Ohrady (rockový šanson)

(...)Skupina vznikla v červnu 1996. Motivem se stala chuť dělat muziku trochu jinak - bez v rocku a folku obvyklých kytar. Soubor pravidelně vystupoval v představeních pražského divadla Semafor, na plzeňské Portě v roce 1997 šokoval publikum a získal Cenu poroty. Nebojte se, ona Ta Jana z Velké Ohrady není žádná ortodoxní "kotlíkářka". Stylově jde naopak o velmi zajímavou směs moderního šansonu, rocku, folku, špetky vážné hudby a jazzových harmonií. Hudebně je pro styl kapely určující zvuk piána.
Zpěvačka Jana má sytý, hlouběji položený hlas a píše si hořce depresivní, melancholicky ironické a především velmi osobní a emocionální texty. Snad i proto lze z výsledného soundu získat místy pocit, jako kdyby se Filip Topol proměnil v ženskou. Tohle přirovnání berte prosím jako velkou pochvalu!(...)

12.12.2000 - Fido - www.freemusic.cz

součást festivalu Alternativa Brno 2000

Stará Pekárna 7.12.2000

Stalo se pravidlem, že kapely, víceméně aby se nějakým způsobem ozvláštnily, zakládají na své "nezaškatulkovatelnosti". Výjimku, jichž je jako šafránu, tvoří Ta Jana z Velké Ohrady, o nichž si troufám tvrdit: jde o soubor, který sesbíral ze všech stylů to nejlepší, pořádně povařil v divotvorném hrnci a naservíroval nám tu pohodu pěkně před "šňupák".

Zpěvačku a neobyčejnou šoumenku Janu Husákovou doprovází Vendelín Tůma na klávesové nástroje - (elektrické piano místy vymění za akustické), Přemysl Vágner - basa, a bubeník Roman Pluhař. Vyjma elektrických kláves jsou všechny nástroje akustické, čímž Ta Jana z Velké Ohrady navodí atmosféru hospodských veselic, či jarmarečních písničkářů. Tento jev umocňuje zejména basák, který se svou image jakoby vypadl z některé toliko známých Ladových pohlednic...

Vůdčí osobností skupiny je zpěvačka Jana, která během vystoupení udržuje těsný kontakt s publikem - nejenom že výtečně zpívá, ale i se skvěle pohybuje, hovoří, baví - zkrátka dělá tu správnou a hutnou šou, bez zbytečných, vykonstruovaných příkras, což by snad mohlo způsobit pocit, že zbylí tři členové kapely zůstanou jen němými kulisami a nezbytnými rekvizitami vystoupení. Opak je pravdou, neboť dojem jakési unylosti a odstupu od jakýchkoli "harakiri" mužské části skupiny jen vhodně kontrastuje s místy až exhibicionistickými Janinými kousky.
Ta Jana z Velké Ohrady jsou tělesem výjimečně sehraným, z jejich projevu čiší jednak profesionalita a jednak radost a chuť do méně obvyklého pojetí hudební produkce.

Petr Slabý - www.roxy.cz

BLACK POINT V ROCE 2000

(...) Debut kapely Ta Jana z Velké Ohrady má celkem přiléhavý název Od půlnoci do tří. Je to totiž hudba, která nejlépe působí v přítmí baru, v němž se vznášejí chuchvalce kouře a reflektor s bílým světlem zdůrazňuje charismatickou postavu zpěvačky Té Jany. Na druhou stranu kupříkladu vystoupení na festivalu v Boskovicích dokázalo, že tenhle „nový emocionální šanson" dokáže strhnout i početný dav na otevřené scéně a může to být i před půlnocí. Ta Jana je nejen výrazná zpěvačka se zvučným hlasem, ale také autorka (s jedinou výjimkou) veškeré hudby a v neposlední řadě také výrazná textařka. Její poetické obrazy hovoří většinou o temných stavech mysli i duše. Údajně je ostatně píše za bezesných nocí. Chvílemi jsou veselejší a kousavější jako je tomu třeba v úvodní skladbě alba Poslední dobou, jindy jdou až do morku kostí, což dostatečně napovídá třeba název Hluboká D., v níž odhaluje své nitro: „Nemůžu myslet, cejtím jenom hlavu, zběsile třeští, vyřešit sebe sama nedokážu a s jiným nechci." Těžko říct, která skladba na albu je nejvýraznější, protože prakticky všechny mají určité hitové ambice, přičemž výraz hit v tomto případě rozhodně nemyslím nijak pejorativně. Silnější mi připadá přece jen ona temná poloha, ale to asi taky záleží na tom, jakou máte právě náladu. Nejsnáze se vám asi zaryje do hlavy píseň s poněkud podivným titulem Poť, která také (ale vlastně i všechny ostatní) podtrhuje dokonalou spjatost zpěvačky se zbytkem kapely, kterou tvoří bicí, klávesy a kontrabas. Tohle „křoví" (jak se sami nazývají) totiž není jen pouhým doprovodným tělesem, ale jednotkou, která vytváří celkovou barevnost skladeb Té Jany.

13.9.2000 - bagr - iHudba

MUZIKA Z VELKÉ OHRADY NÁM TU CHYBĚLA

Ta Jana pochází z Velké Ohrady. Temné a lhostejnému životu se bránící texty vznikly ve Velké Ohradě. Přesto (nebo právě proto) má Ta Jana z Velké Ohrady k šedi všedního dne hodně daleko.

Je s podivem, že se tato kapela nedostala do širšího povědomí už před rokem, kdy debut Té Jany z Velké Ohrady pod názvem Od půlnoci do tří vznikl ve studiu (přelom května a června 1999) a záhy vyrazil do obchodu. Něco takového se na našem hudebním trhu už dlouho, předlouho neobjevilo a to, že byl velký talent v podobě Jany Husákové a jejího velkoohradského bandu dlouho přehlížen, je "drzost hraničící s arogancí". Úvahy o stavu hudby propagované v našich médiích a prosazované v nejrůznějších soutěžích však spadají do jiné kategorie, takže se vraťme k původnímu - a důležitějšímu tématu.

Ta Jana z Velké Ohrady je "vesnicky nevycválaná", odrzlá, ale především chytrá "káča", kterou už nebavil stereotypní, nudný a šedý život na venkově a která si usmyslela, že skrze svá pravdivá slova a temný hlas dobije velkej městskej svět. Velkou měrou jí byla nápomocna její kapela, ale za většinu může sama. Konečně se s tímto činem v české alternativě objevila další zpěvačka, která své řemeslo opravdu umí a která se svým projevem nemusí stydět konkurovat třeba takové Monice Načevě. Na druhou stranu, Ta Jana žádné škatulkování nepotřebuje, protože výraz a síla jejího hlasu společně s autorskými texty jsou zážitkem samy o sobě, a vůbec nevadí, že občas někde něco ujede. To k tomu zákonitě patří (a je to jen výjimka).

Se škatulkováním to nebude lehké ani u žánru, který Ta Jana z Velké Ohrady hraje. Můžete si to pojmenovat jako pop, jazz, folk, rock, ale nikdy to nebude to pravé velkoohradské. Asi nejpřesnějším označením je tedy výraz samotné kapely - "nový emocjonální šanzón". Na první poslech by se mohlo zdát, že všechno v kapele "zařídí a ošéfuje" Ta Jana a že hudební produkce Romana Pluhaře (bicí nástroje), Přemysla Vágnera (kontrabas) a Vendelína Tůmy (klavír, klávesy) je jen doprovodným efektem. Všechno je jinak. Tito tři muži nesedí spoutaní ve člunu, nýbrž se všemi silami snaží, aby si z přirozeně dominantního postavení jejich zpěvačky ukradli trochu prostoru i pro sebe. A daří se jim to znamenitě (jazzové variace Vendelína Tůmy, vzdorovité údery Romana Pluhaře...).

Té Janě se zkrátka povedlo, po dlouhé době jakési žánrové stagnace na naší hudební scéně, oživit několik málo domácností příjemnou a nevtíravou hudbou, která i přes svou temnotu dokáže mnohé duše pohladit a utišit jejich žal. Je potěšující vědět, že v tom nejsme samy.

18.6.2000 - David Jirků - www.internetfolk.cz

VÍC NEŽ DOBRÝ START

Ta Jana z Velké Ohrady, CD Od půlnoci do tří

... a byla černá tma. Nad velkou ohradou starého pastýře zavyli vlci. Ovečky v teplé salaši se zatřásly strachem a přitiskly se blíže k sobě. Vzápětí je uklidnil štěkot nebojácných ovčáckých psů. Noc by měla být klidná ...

Tak o něčem takovém CD Od půlnoci do tří Té Jany z Velké Ohrady vůbec není, přestože název kapely i desky to může dost dobře evokovat. Velká Ohrada však není žádná pastvina, alébrž část Prahy, kterou si patriotka Jana Husáková prostě musela včlenit do názvu své kapely. Čili, jste-li natěšeni na balady s vůní ovčího sýra, nechte si zajít chuť. Naštěstí vás ale čeká něco mnohem, mnohem lepšího.

Pokud nesledujete okrajové části folkového pole (ano, můžeme ho nazvat i folkovou pastvinou), patrně dnes slyšíte o Té Janě poprvé. Už je to tak, kapely tíhnoucí k alternativnějšímu projevu mívají tento osud. Nejsou slavné a masově známé, zato však zůstávají své, nezaměnitelné a originální. Třebas ale budete znát Corpus Delicti, skupinu, na jejíž první desce z roku 1994 už má Jana Husáková spolu s bubeníkem Romanem Pluhařem vroubek. Muzikanti z Velké Ohrady o sobě říkají, že hrají nový emocionální šanson, což je od nich hozené lano všem, kteří nevědí, jak je vlastně vystihnout. Ať už máte či nemáte rádi obligátní škatulky, tenhle popis opravdu přesně sedí. Pravda, bez emocí není šanson šansonem, takže se slovíčko emociální může zdát zbytečné, ale to seskupení slov tady spíše ukazuje na kapelu (což v podstatě znamená na Janu), která si ráda pohraje se slovíčky - zkrátka potrpí si na textovou složku. Velice, opravdu velice zjednodušeně se dá říci, že co do obsahu písní k Janě Husákové a její kapele existuje jakási paralela v Petrovi Fialovi z Mňágy a Žďorpu, jen je to celé v ženské interpretaci. Na větší části desky se Jana pohybuje v ponurých hlubinách depresí, obviňujíc okolí ze všech jmenovaných i nejmenovaných neduhů, až mě napadá otázka, jak ji tohle všechno ješte může bavit. Třeba Mozkový závity/svlíkáš mi donaha/už je to zabitý/blíží se podlaha, to je depkárna jak řemen. Na druhou stranu, co jiného by zpěvačka vyznávající černou barvu měla vlastně zpívat? Bere to však až nezvykle zgruntu. Nízko posazený hlas Husákové je naprosto jedinečný a Jana je díky jemu v pelotonu dnešních zpěvaček velmi dobře odlišitelná. Její projev je někdy cynický, jindy uhrančivý, třeba až šarlatánský, chvíli zoufalý a pak zas třeba panovačný, vždycky však přesvědčivý - zkrátka správně šansonový (a tady už se o žádné Mňáze ani Žďorpu vůbec nedá mluvit).

Výše popisované je hlavním stavebním kamenem celé TJzVO. Natolik si vystačí hlasem a texty, že si můžou dovolit hrát bez kytary. Rytmickou schopnost tohoto "nejfolkovějšího" nástroje totiž nahradí bicí a údržbu melodické linky přeberou klávesy, podpírané basou. Dohromady to celé tvoří výjimečně nízkofrekvenční muziku, která je však velmi dobře promyšlená a zaranžovaná, což je u takovéto sestavy klíčové. Je zahrána precizně a bez chyb, zde opravdu není co dodat.

Příčinou velmi úzkého okruhu fanoušku Té Jany je tedy paradoxně její hlavní přednost - nekonformnost. Počítám, že fajnšmekrům muziky se cédéčko Od půlnoci do tří bude moc líbit, pro posluchače ctící HopTrop, Kamelot nebo Ulrychovce to bude asi hůře stravitelné. Písničky na albu totiž nejsou rovné a jasné, nutí člověka přemýšlet a myslím, že ne každý si takto představuje relaxaci u hudby. K táboráku nebo jako pozadí k lenošení po večeři to zkrátka není :-).

Pokud budete desku chtít sehnat, doporučuji kontakt na kapelu přes jejich webové stránky, poněvadž v megastorech tohle album, které stojí přesně tři sta, natuty neseženete.

Finýto presto - prvotina bývá pro kapely velice často tuhým oříškem. Že se s tím Ta Jana vypořádala se ctí, k tomu pomohl nesporně i mistr šansonu "Braxa" Braxatoris, který desku hudebně režíroval a k natáčení poskytl své studio. I dík jemu je výsledkem nadčasová profi nahrávka, která se stala jednou z (černých) perel mé diskotéky.

Boris Čegiň, 12. 1. 2000

Ta Jana z Velké Ohrady – Od púlnoci do tří

Česká hudobná scéna ponúka záujemcom o rôzne hudobné štýly oveľa viac možností vybrať si, ako je to na tej slovenskej. Je to možne hlavne vďaka tomu, že okrem zastúpení veľkých vydavateľstiev, ktoré tlačia na trh prevažne tvrdú komerciu existujú a dlhodobo vydávajú na českom hudobnom trhu i niektoré malé vydavateľstvá. Tie sa zameriavajú na vydávanie produkcie z rôznych okrajových žánrov. Začínajúce skupiny, ktoré väčšinou nemajú u veľkých vydavateľstiev šancu pokiaľ sa tvrdo nepodriadia marketingovým plánom vydavateľstiev, tak dostávajú síce v menšom rozsahu, ale predsa len možnosť prezentovať sa a nakoniec možno aj preraziť. Vzhľadom na obmedzené finančné možnosti malých vydavateľstiev je to ťažšie, ale niekoľko českých alternatívnych skupín už dokázalo. Možno to bude aj prípad českej skupiny s podivným názvom Ta Jana z Velké Ohrady, ktorá v roku 1999 vydala svoj debut nazvaný „Od púlnoci do tří“. Toto hudobné zoskupenie tvoria už skúsení muzikanti, ktorí už prešli viacerými hudobnými zoskupeniami. O hudbe, ktorú Ta Jana z Velké Ohrady produkuje, sa dá hovoriť ako o šansóne, ale aj ako o alternatívnom pope, či jazzovom folk-rocku. Viac o tom, čo je to za muzika napovie obsadenie skupiny. Speváčka a autorka väčšiny piesní Ta Jana, bubeník R.Pluhař, klavirista V.Túma a kontrabasista P.Vágner vystupujú väčšinou v malých kluboch, respektíve v malých baroch kde ich hudba najlepšie vynikne. Podobnú atmosféru ako vytvárajú na svojich hojne navštevovaných vystúpeniach skupina vytvorila aj na zmienenom debutovom albume. Po úvodnom fóre s praskajúcou platňou sa jeho poslucháč môže zahĺbiť do počúvania emocionálne nabitých a často až veľmi osobných hudobných výpovedí, ktoré podfarbuje pomalá a ukľudňujúca hudba. O kvalitách tvorby skupiny najlepšie vypovedá fakt, že získala stále angažmá v Divadle Semafor, kde vystupovala v programe „V hlavní roli písnička“. Ta Jana z Velké Ohrady má nato, aby z tej ohrady plnej neznámych skupín vystúpila medzi známe postavy alternatívnej scény.

FESTIVALOVÉ POSTŘEHY:

Sobota 21.Júl 2001 16:50 - ba.mesto.sk 

V nedeľu premiéra českej skupiny Ta Jana z Velké Ohrady

Bratislavskú premiéru pražskej hudobnej formácie Ta Jana z Velké Ohrady pripravili na nedeľu organizátori bratislavského Kultúrneho leta. Mladá česká skupina sa v Koncertnej sieni Klarisiek predstaví večer o 20:30 v rámci cyklu komorných programov Brehy, kde predvedie svoj jedinečný štýl, ktorý členovia nazvali novým emociálnym šansónom.

Ako pre agentúru SITA uviedla mediálna pracovníčka Mestského kultúrneho strediska Mária Babinská, ich štýl sa pohybuje na hranici medzi folkom, džezom a novou akustickou hudbou. Skupina vznikla v roku 1996 vďaka speváčke Jane Husákovej, Romanovi Pluhařovi a Vendelínovi Tůmovi. Už o necelé dva mesiace po vzniku absolvovala skupina svoju premiéru a o rok vydala prvú demokazetu. Na nej už hral aj štvrtý člen, kontrabasista Přemysl Vágner. Pred dvoma rokmi začala Ta Jana nahrávať svoje prvé CD, za ktoré získala tretie miesto v kategórii Alternatívnej a etnickej hudby pri udeľovaní Českých výročných hudobných cien. Časopis Rolling Stone CD zaradil v roku 2000 do prvej desiatky najlepších českých albumov.

11.8.2000 - Zpravodaj č. 19

Že Jana Husáková se svou kapelou zpívá, jak říká, „emocjonální šanson“, ví snad už každé malé dítě. Ne všichni ale vědí, že Ta Jana vydala loni pod názvem Od půlnoci do tří výborné cédéčko. Ortodoxní tramp-folkové publikum k jejímu projevu cestu zatím nenalezlo (a tak ji vídáme spíš po klubech, kde se hrává alternativnější muzika), ale před vnímavými diváky multižánrové Telče se jí bude určitě hrát fantasticky. -luc-

redakce - www.freemusic.cz

PACOVSKÝ POLEDNÍK

(...)Poté se hudební žánr radikálně změnil, nicméně na pódiu měl nadále vládnout ženský živel. Nastoupila Ta Jana z Velké Ohrady. Slýchám nebo čtu o ní už nějaký pátek, ale hrát jsem ji dosud neviděl. Z jejího vystoupení mám velmi pozitivní dojem. Muzika (myslím, že se psává o velkoměstském šansonu - a asi to sedí) dobrá a texty ještě lepší. Dostal mě ale především suverénní projev a energie té Jany, to se u nás nevídá. Měl jsem pocit, jako by jí byl plný sál.

Milan Zeibert - Náměšťské poznámky

TA NÁMĚŠŤ PLNÁ HUDBY

(...) Už jen jejich počet (šest kapel či zpěvaček) znamenal vlastně malý festiválek, který snoubil uznávané špičky této muziky s nadějnými talenty a taktéž interprety v Náměšti zavedené s těmi, kteří měli v našem regionu premiéru. K těm posledním patří pražská skupina Ta Jana z Velké Ohrady, jejíž skladby stojí na zpěvačce a současně autorce většiny repertoáru Janě Husákové doprovázené pianistou Vendelínem Tůmou, kontrabasistou Přemyslem Vágnerem a bubeníkem Romanem Pluhařem. Při jejím vystoupení jsem se těšil z muziky jako takové a současně z reakcí publika, pro které bylo první setkání s Tou Janou zjevně stejným zážitkem jako kdysi pro mě. Bylo by jen dobře, kdybychom mohli osobitý projev zpěvačky (včetně jejích jakoby klackovitých pohybů na pódiu) v našem kraji brzy vidět znovu. Jestliže Ta Jana z Velké Ohrady skvěle splnila nevděčnou úlohu zahřívací kapely, zatímco čisté dvojhlasy a akustické kytary sester Steinových i malá hudební cesta kolem světa skupiny Natalika zůstaly trošičku v jejím stínu (...)

Martin Rumler - www.idnes.cz

NÁMĚŠŤ PATŘILA ŽENÁM

Dámský den rozjela pražská kapela nazvaná Ta Jana z Velké Ohrady. Na folkové publikum se spouštěl příval emocionálního šansonu, jak nazvala skupina svůj styl. "Chtěli jsme se vyhnout jakémukoli škatulkování a proto jsme si vytvořili škatulku vlastní," vysvětlila Jana Husáková, respektive Ta Jana. Publikum rozhodně nelpělo na ortodoxním folku a ochotně přistoupilo na experiment, který je ostatně leitmotivem celého letošního ročníku

Během vystoupení Jana dávala průchod svým emocím, které se projevily nejenom zpěvem, ale i neustálým pobíháním po pódiu. "Ani nevím, jestli to klukům z kapely nějak vadí. Nic neříkají, jsou takoví tiší," poznamenala ke svému projevu Ta Jana. A neopomenula připomenout inspiraci svojí muziky. "Objevuje se to někde uvnitř, opravdu je to o emocích." Zpěvačka se netajila ani svým tvůrčím "manuálem". "První myšlenka vzejde ode mne a konečnou úpravu tvoříme dohromady," prozradila. Tím dohromady myslí krom sebe bubeníka Romana Pluhaře, klavíristu Vendelína Tůmu a kontrabasistu Přemysla Vágnera.

Pražská skupina si postupně získala celé hlediště, ve kterém seděla necelá stovka diváku. Poslední skladba dokonce diváky roztleskala a ti si hlučným projevem vyžádali alespoň malý přídavek. "Zdá se mi, že se tento festival vyvíjí, a proto jsem ráda, že jsme tu vystupovali. Navíc se ukázalo, že tu není ortodoxní folkové publikum, pro které jsme jinak přece jenom experimentem," řekla po koncertě zpěvačka.

20.07.2000 - 05:00, Hynek Just -  www.musicserver.cz              

BOSKOVICE MEZI KAPKAMI DEŠTĚ

(...) Svou atmosféru získalo i následující vystoupení „chytré holky z vesnice", tedy Té Jany z Velké Ohrady. Přesto, že se po hudební stránce nachází na docela opačném pólu než předešlá dvojice , pocit který jejich hraní evokoval, nabral na stejné, ne-li vyšší intenzitě. Mluvím o pocitu niternosti, syrovosti, rozervanosti, odevzdanosti a zároveň jistého nadhledu a ironie, který díky upřímné a přirozené dikci zpěvačky Jany navodil tu nejideálnější atmosféru (zvlášť v kombinaci se začínajícím deštěm při kterém místy běhal mráz po zádech), která se k šansonové kapele (sestava je jednoduchá: basa, bicí, syntezátor) hodí. (...)