Ta Jana z Velké Ohrady

Rock&Pop - Petr Korál

Tohle číslo R&P je zčásti věnováno tzv. alternativě. A přesně do této oblasti pražská skupina Ta Jana z Velké Ohrady svojí komorní, těžko zařaditelnou hudbou patří. Rozhodně víc než na folkové přehlídky, kterých se (včetně Porty, kde dvakrát získala cenu poroty) donedávna s různým ohlasem zúčastňovala - někdy bylo publikum nadšeno, jindy však intolerantní 'kotlíci' zažívali šok a zděšení...

TJZVO existuje od června 1996. Dnešní obsazení tvoří kontrabasista Přemysl Vágner (ex-Sekvoj), pianista Vendelín Tůma, zkušený Roman Pluhař, zde záměrně hrající pouze metličkami (rockeři ho mohou pamatovat ze skupin jako Ofsajd, První liga, Mercedes, Dr. Max nebo For Sale, ale působil například i ve víceméně folkových sdruženích Corpus Delicti a Mrakoplaš) a 'Ta Jana', neboli zpěvačka se zcela mimořádným výrazem a cítěním Jana Husáková (dříve také mj. v Corpus Delicti). Ústředním krédem kapely se stalo hrát akustickou muziku bez kytary. První demáč byl sice ještě částečně elektrifikovaný (klávesy, baskytara), ale druhý z roku 1997 (oba dva najdete společně na jedné kazetě, kterou lze zakoupit na koncertech) už hovoří současnou hudební řečí souboru.

S ohledem na nástrojové obsazení měla podle Pluhařových slov TJZVO "obavy hrát na bigbítových pódiích, a proto jsme to začali hnát po linii folk & country." Ale dnes už je to jinak a teprve v poslední době se situace začíná měnit. "Začala se o nás starat agentura Unijazz, takže se pomalu dostáváme spíš do té alternativní sféry, čemuž jsme strašně rádi. Těší nás, že jsme si například mohli zahrát v Brně v rámci festivalu Alternativa."(Pluhař)  Jakousi domovskou scénou skupiny je v současnosti Image Bar v pražské Pařížské ulici, kde vystupuje každou poslední středu v měsíci. 

Křehkou, téměř čistě akustickou hudbu (Tůma pouze v několika skladbách užívá syntezátor) s přemýšlivými texty, kterou TJZVO produkuje, sami členové označují jako 'nový emocjonální šanzón'. S klasickými francouzskými šansony nemá nic společného, nicméně třeba s přístupem Hany Hegerové cítí Jana určité spříznění. Ostatně v koncertním programu TJZVO má své místo i prastará píseň Jaro, kterou zpívala Hegerová s Waldemarem Matuškou. Za soudobý šanson Husáková s Pluhařem považují třeba Nicka Cavea: "To je oblast, kam bychom se někdy chtěli dostat..." 

Každopádně při jednáních s vydavatelstvími kapela naráží na problém, že pro některá je její svébytná směsice rocku, popu, folku a velmi výrazného jazzového feelingu (mimochodem, jazzu se v produkci skupiny najde čím dál tím víc) příliš nekomerční a pro ty malé zase možná až moc komerční. Což je ovšem diskutabilni: ano, TJZVO hrají v podstatě hodně melodické písničky, avšak z rádia takové neslyšíte, jak je rok dlouhý... Ale na druhou stranu - zaplaťpámbu, že takové vznikají.