ROZHOVOR S TOU JANOU, ZPĚVAČKOU...

Festivalové noviny RfP

Jano, kde jsi naposledy vystupovala a jak to hodnotíš?

Poslední koncert proběhl v klubu Česká 1 v Kutné Hoře, kde už máme svoje stálý příznivce. Natolik mě strhli radostnou taneční atmosférou, kterou si pod pódiem vytvořili, že jsem v euforii pozapomínala většinu textů.

S kapelou většinou působíte na menších podiích, dokonce “jen” v klubech, hospůdkách, music barech. Přes tu komorní atmosféru, není ti líto, že v těchto malých prostorech se většinou sedí a nedá se příliš tančit?

Na nás se nejvíc hodí všelijak se kejvat a kroutit, protože my dost měníme rytmus a při tanci to může vyhazovat. Možná proto nás pořadatelé preventivně považují za netaneční. Líto mně to někdy je, ale máme dobré zkušenosti s vyspělostí a samostatností našich posluchačů. Představ si, oni často dovedou vstát, odsunout židličky ke stěně a na uvolněném prostoru to rozhejbat. Nedávno na Slovensku nás překvapili novým tancem - zřejmě nějaká národní specialita! Poskakovali po jedný noze a tou druhou strašně zajímavě kroutili, a pak ty nohy vystřídali!

Před tebou velký festival s desetiletou tradicí, Rock for People. Máš nějaký vztah k rocku?

Když já mám hroznej problém s hranicema žánrů. Mně v současný době většina rockový muziky, zvlášť tý úspěšný, splývá s popem. Zvýšená hladina hluku přece nemůže stačit. V muzice obecně hledám nějaký sdělení, hudba jen pro zábavu mě nudí. Takže z toho, co bys asi považovala za rock, jsem určitě hodně poslouchala Pink Floyd, taky docela můžu Lennyho Kravitze a Davida Bowieho, z českých jsem obrečela rozpad Vltavy a stále nedám dopustit na Nahoru po schodišti dolů band

Nechci se ptát, jak se těšíš, ale raději mi řekni, jak si myslíš, že váš koncert bude probíhat? Vzhledem k prostoru by se jindy sedací šanson mohl proměnit v nové emocionální taneční..

Upřímně, na takhle velikej festival jedeme poprvé. Takže se částečně třesu hrůzou z masy opilců a z bahna, co znám z televize, a zároveň si užívám nevědomosti nezkušeného. Na co se ale těším, vypadá to, že to organizačně bude zmáknutý. To je vzácný. Ale náš první festival to není, takže hromadné taneční znám moc dobře a ani my, ani posluchači s tím nemáme problém.

Víš, co si vezmeš na sebe? Kalhoty nebo sukni? Nabízí se otázka: Sepeši nebo Bartošová?

Jasně Bartošová. I kdybych si tam ty šatičky měla zaflákat.

To, že se neživíš jen hudbou, vím, zasáhl tě reklamní průmysl. Co teď děláš a baví tě to? Máš pocit, že umění a reklama jdou ruku v ruce?

Ano, narážíš na mé letité trauma. Reklama nemůže být umění. Tvorba se záměrem prodat zboží je v nejlepším případě jen slušně odvedené řemeslo, zatímco umění nesmí mít tvůrčí mantinely. Jinak bojuju s Flashem - vzpomínám na doby, kdy jsem pracovala ve studiu Bratří v triku...

Už víš, kam letos na dovolenou?

Vím starou prdlačku. Ale všechno vede k tomu, že se asi naštvu a někam odjedu. Hlavně hodně ležet!

Je nějaká kapela, kterou bys tady ráda viděla? Jinak máš možnost zahrát si v SMS soutěži a vyhrát skútra. Pak bys nemusela jet na dovolenou na kole.

No tak ten David Bowie by mohl někde v Čechách napravit, co nasekal při posledním koncertě... Představ si, že v polovině vystoupení onemocněl... A toho skútra nechci, to bych pořád musela čekat, až mě ty, co skútra nevyhráli, na kole dojedou.

Je nějaká otázka, kterou toužíš dostat a nikdy ti ji nikdo nepoložil?

Ne. Pár potencionálních otázek se naopak hrozím.