Středočeské vydání MFD - září 2002

red. Karel Souček

Jak vypadají Vaše současné koncerty? Dáváte přednost písním z právě vycházející desky nebo nabízíte průřez dosavadní tvorbou?

Aby si koncert užily obě strany, diváci i my, musí trvat dostatečně dlouho. Po šesti letech existence kapely jsme se konečně dopracovali ke dvěma hodinám vlastní tvorby, které nám teď dovolují vypouštět z repertoáru či přesouvat mezi přídavky ty "méně pohodlné". Hrajeme většinou všechny písně a samotné se mi nechce mnohé z těch starších odkládat. Jen se časem, s novými kousky, proměňuje jejich pořadí.

Vaše písně silně prožíváte. Jste po koncertech hodně unavená nebo Vám spíše dodávají energii? Je Vám lépe ve studiu nebo na pódiu?

Mám ráda změnu. Letošní nahrávání, po třech letech, pro mě i pro pány bylo, myslím, kouzelným výletem. K tomu se přidružilo i to, že jsme do studia šli připravení, vědomí si, čeho v něm chceme dosáhnout. Bylo léto, my jsme tvořili a na dvoře vedle nahrávací režie si hráli kočička s pejskem, čekali pod kosím hnízdem na první vypadlá mláďátka... zkrátka romantický zážitek. Mé rozpoložení po koncertě silně závisí na atmosféře v sále. Publikum na nás často reaguje velmi rozdílně, někteří sedí a bez dechu nás sledují, jiní tančí a užívají si nás celým tělem. Někdy se rozradostníme společně s nimi, jindy jsme jen vypravěči. Opakuji, mám ráda změnu, a tak bývám zvědavá, co se stane tentokrát. Mé reakce tomu potom odpovídají - jednou nás i vypískali...

Máte vždy dopředu stanovené, jaké písně budete hrát? Jakou roli hraje na Vašich vystoupeních improvizace?

Naše písně jsou velmi různorodé a za těch šest let máme ověřeno, že je nemůžeme kombinovat libovolně. Na konci vždycky vytvoříme nějaký povedený "happy-end" a předchozí věci jednou za čas kompletně přeházíme. Programů máme několik a z těch vybíráme podle toho, kam jedeme hrát - na festivalových scénách často zkrátka musíme hrát především svižnější kousky, zato v soustředěném klubu rádi předvedeme klidnější sestavu, se všemi výrazovými nuancemi. Ovšem co se projevu týče, improvizujeme velmi. Mnohdy se až zpětně divím, co mě napadá za nové zvuky či "tance". S pány si vyměňujeme vtípky, které publikum vidět nemusí, ale cítí pohodu na jevišti. A diváci - ti si také často vykoledují své.

Líbí se Vám Vaše nová deska více než debut? Pokud ano, v čem?

Jsem šťastná, že máme novou desku. Půl roku před natáčením jsme po složitém hledání vyměnili klavíristy - deska se tedy stala symbolem pokroku u piána. Perličkou na ní je, že bývalý klavírista, který dal před hudební kariérou přednost čerstvé rodině, jen přestoupil k akordeonu a zahrál si na CD jako host. Deska je určitě lepší po technické stránce - už jsme ji nemuseli natáčet v levném studiu za usmlouvaný honorář. Měli jsme tak víc klidu přizvat hosty a zkomplikovat vlastní party. Ovšem právě pro tu improvizaci na to první cédéčko sotva někdy zapomeneme.

Již jste někdy na Berounsku hráli? Máte nějaký vztah k tomuto regionu? Znáte Klub Labe?

Do klubu Labe jsme před týdnem vezli plakáty. Překvapil mě svým sympatickým vzhledem - pod názvem "klub Labe" se mi vybavoval spíš sídlištní blok. Zhruba před čtyřmi lety jsme koncertovali v Berouně - U Madly. Keltská hospůdka, nádherný interiér, příjemně nekonečné katakomby a z doslechu prý i výtečné pivo. Na víno Kelti tolik nebyli. A ten zbytek otázky - ehm... z Berounska pochází můj bývalý manžel. Dlouho jsem ho neviděla, doufám, že se má dobře jako já a touto cestou ho pozdravuji!