DOBOVÁ BLUES Z VELKÉ OHRADY

Milan Šefl, 3. 6. 2006

http://www.rozhlas.cz/kultura/hudba/_zprava/250059

Pražské sídliště Velká Ohrada není moc dobrá adresa. Bloky odosobněných paneláků, ulice obsypané zaparkovanými vozy, skanzen socialistické výstavby. Řadu let tu žije i sedmatřicetiletá Jana Husáková, zpěvačka a bezmála výhradní autorka skupiny Ta Jana z Velké Ohrady, jejíž periferií "rozcuchané" písně jsou vesměs prodchnuty skepsí a černým humorem - jako by do nich prorostla bezútěšnost prostředí, v němž vznikaly.

"Ta Jana" pochází z vesnice u Kolína, do Prahy přišla až po maturitě na gymnáziu. Vystupovala s několika folkovými skupinami a s bubeníkem jedné z nich, Romanem Pluhařem, v polovině devadesátých let založili "velkoohradskou kapelu". Zkusili Portu i Semafor, ale nakonec nalezli spřízněné publikum v malých jazzových a bluesových klubech a také v Malostranské besedě. V roce 1999 skupina natočila debutové album Od půlnoci do tří, které bylo nominováno na cenu Akademie populární hudby v kategorii Etnická a alternativní hudba a jež časopis Rolling Stone zařadil mezi deset nejlepších domácích alb roku. S přízní recenzentské obce a neodpustitelným nezájmem většiny elektronických médií se setkalo i druhé album Do půl těla, vydané v roce 2002.

Novinka Pod prahem navazuje na starší desky. Opět slyšíme originální tingltangl s přidžezlým pianem (David Bidlo) a místy splašenou rytmikou (Pluhařovy bubny a kontrabas Přemysla Vágnera), jemuž vévodí emocemi a energií nabitá a zvláště mužskému uchu občas těžko snesitelná zpěvačka, která své verše o zpackaných partnerských vztazích servíruje jak afektovaná herečka "na oblasti". Umí i ubrat na výrazu, ale v takovém případě brzy rozpoznáme, že nejde o nic jiného než o štiplavou ironii či sebeironii, za níž je smutek a pocit nenaplněnosti - třeba když v pseudolidovkovém aranžmá písně Dobový blues přibližuje smýšlení žen odkládajících mateřství: "Pochválil mě milej zlatej / že bezdětná jest přemoudrá / tak jsem na to mluvila / že se na nás doba svalila / že menší tíhou se zdá / bejt s dobou nemocná." Je-li CD Pod prahem v něčem ještě dál než předchozí alba Té Jany, jsou to právě texty: otevřenější a syrovější výpovědi směřující ke generačnímu zobecnění se vám v Česku od jiné zpěvačky nedostane. Slova, která nehladí, spíš zneklidňují a provokují, však bývají o to cennější. Vědí o tom posluchači Radúzy či Ester Kočičkové, s nimiž bývá Jana nejčastěji srovnávána, ale i příznivci Hany Hegerové, které na Ohradě vyrostla poučená a - pravda - poněkud cyničtější pokračovatelka.

TA JANA VYZAŘUJE OBROVSKOU DÁVKU ENERGIE

Karel Souček, 5.5. 2006

http://ifolk.cz/index.php?show=article-2364-ta-jana-vyzaruje-obrovskou-davku-energie

Ze zpěvačky, vystupující pod jménem Ta Jana z Velké Ohrady, sálá velké množství energie. Z její hudby, myšlenek přetavených do textů i vokálního projevu. A vůbec z celé nové, v pořadí třetí desky Pod prahem.  

Oproti předešlému, tři roky starému albu Do půl těla... získala zpěvačka na jistotě a přesvědčivosti. Nejlépe to dokazuje šanson Něco mně je, který zdobí obě alba. Na starším vyznívá klidněji, střídměji, učesaněji, nová verze působí mnohem uvolněněji, dynamičtěji, svobodněji. Stejně jako celý projev Té Jany. Své autorské album otevírá songem A co když?! Šramlovitá vypalovačka, dechberoucí uragán, který se však postupně stáčí do klidnějších vod, aby v závěru nabral nové síly ke strhující gradaci. Následuje emocionální šanson o plynutí života Obíhačka, jehož výraznou melodii střídá rytmické, do jazzu ponořené Dobový blues.

Stylově pestré písničky, rozpínající se od rocku přes jazz, folklór, swing až do oblastí klasické hudby, spojuje výrazný Janin vokál. Skvěle si rozumí s dominantním klavírem, fagotem a kontrabasem, ale ladí i s valchou nebo řehtačkou. Zpívá otevřeně, plně, technicky brilantně, bez zábran, s absolutní svobodou přeskakuje mezi jednotlivými styly a pěveckými polohami. Je stejně přesvědčivá v roli ukřičené ženské z pavlače jako zranitelné ženy.

Všechny písně jsou naprosté originály s promyšlenou stavbou, gradací, atmosférou a vyzněním. Prožité, syrové šansony (Věkoun, Já chci, Obíhačka) střídají jazzovější kousky (O čem se nemluví, Singl, Z rozmyslu a ze soucitu), nechybí ani swingující Ze života nebo pochodový N.I.M.B.

Pocitové texty jsou na rozdíl od sebevědomé hudby a projevu o hledání, nejistotě, pochybnostech. Nadhazují pocity, stavy, nálady a jen na posluchači záleží, zda je dále rozvine.

Ta Jana z Velké Ohrady: Pod prahem, Black Point music, 2006

Hodnocení: 5 hvězdiček